Tak se opět hlásím s dalším dílem svého putování po golfových hřištích a s ním spojenými zážitky. Tentokrát jsem s kolegou zavítal na hříště v Poděbradech.

Netrvalo to dlouho a po turnaji ve Štiříně byl na řadě další. Poděbrady, dříve jsem tu měl možnost hrát pouze dvakrát, a to ještě na zimních greenech. I proto jsem se moc těšil, že konečně budu mít možnost si zahrát proslavené lesní jamky, o kterých jsem toho i já, jakožto hráč, co s golfem nedávno začal, slyšel velice mnoho.

Bohužel už když jsme přišli k jedničce, bylo mi jasné, že ani tentokráte si v lese nezahraji, to bylo velké zklamání. Ale tak co, byl pátek po práci, tak si nebudu kazit náladu nečekaným zjištění a zahraju si pěkný golf na hřišti ve výborné kondici.
Po pár jamkách jsme museli s kolegy z flightu konstatovat fakt, že na hřišti se hodně projevují současné vysoké teploty, kdy i fairwaye byly na mnoha místech jako beton a to samé šlo říct o většině greenů. U greenů byl ještě jeden problém, a to že každý byl jinak chlupatý a jinak rychlý, což nám k dobrému výsledku rozhodně nepomohlo, ale musím sportovně uznat, že i kdyby byla rychlost greenů všude stejná, já bych na tom o moc lépe nebyl.

Golf Club Poděbrady (Foto: golfpodebrady.cz)
Když pomineme jamku č. 1, která je naprosto nadbytečná a snad by bylo i lepši, kdyby se hrálo jen na 17 jamek, tak první devítka je velice ucházející a užil jsem si snad všechny druhy ran, které znám, podotýkám, ne že umím.
Bohužel mi přišlo, že se jamky neustále opakují a jejich jedinečnost se mi s jejich přibývajícím počtem velice rychle vytrácí, proto druhá devítka už byla opravdu protrápená. Jak jsem už zmínil, lesních jamek, tedy až na jednu, jsme se nedočkali. Místo toho jsme protrpěli tři třípary, kdy první je tak dlouhý, že bych potřeboval být výkonnostně blíž k Rickiemu Fowlerovi, než k palec cucajícímu batoleti, druhá v pořadí je jamka, o které mám stejné mínění jako o té první, tzn., kdyby ji vypustili, snad by bylo i lépe. Alespoň třetí třípar je hratelný a i vzhledově zajímavější.
Po sérii tříparů už jen pěkný pětipar a nekonečně dlouhá čtyřparová osmnáctka do klubovny.

Golf Club Poděbrady (Foto: golfpodebrady.cz)
Konečný výsledek? Moje hra za 4 a hřiště za 3-, kdyby nebylo sucho, dal bych 3, hlavní důvod je, že mám rád hřiště, u kterých je každá jamka originál a má své kouzlo, to mi v Poděbradech chybí. Věřím, že lesní jamky by můj názor hodně změnili, tak snad se jich někdy dočkám a své hodnocení budu moct v budoucnu vylepšit.