Před několika dny jsem si poprvé prošel osmnáctku v Pyšelech. Všude se o hřišti píše pouze v dobrém a tak jsem řekl, že když už je mám pomalu za barákem, že bych je měl také vyzkoušet. Jelikož golf je zábava, která člověka dobře naladí, tak jsem si hru naplánoval na sobotu ráno, před kamarádovu rozlučku se svobodou.

Už při rezervaci jsem si všimnul, že o hru je asi opravdu velký zájem, jak ze strany členů, tak ze strany cizích, protože dostat se do flightu není úplně sranda. A to jsem si říkal, že si jen pohodově zahraju a spojím to s procházkou s přítelkyní, nakonec z toho byl plný flight i s dvěma „kedíky“.
Tak a teď už ke hře. Je vidět, že si dali prakticky na všech jamkách velice záležet a tak to i vypadá, přeci jen ne pro nic za nic se hřiště 2x nestane hřištěm roku. I přes to, že je velice mladé, jestli se nemýlím, hraje se 5. sezóna, není jamka, kde by to extra vadilo. Samozřejmě, chyby se najdou všude, ale někde víc a někde míň, naštěstí na Loretě je to ta druhá varianta.
Jelikož je hřiště dostatečně rozlehlé, nedostáváte se, nebo alespoň jsme se nedostávali, do kolize s dalšími skupinkami z okolních fairwayí, takže ani není problém nedorostlých stromů. A vlastně je to pro majitele hřiště i hráče skvělá zpráva, protože hřiště, určitě stejně jako oni, bude stárnout do krásy a titulů hřiště roku si bude moct připsat ještě daleko víc, pokud vydrží nasazené tempo.
Minule jsem psal, že mám rád hřiště, která mají jamku co jamku originál a co nejméně se opakují. Zde je situace trochu jiná. Sice tu jsou podobné třípary a i některé další jamky mají podobný nádech, nicméně zde je významné ALE. Je to tak, že na rozdíl od Poděbrad, o kterých jsem psal minule, jsou tyto podobné jamky podařené a mají společnou atraktivitu, která vás chytne. I přes to, že na hřišti asi není jamka, které by se mi vyloženě vryla do paměti, tak zde si užijete vše a budete si pamatovat hřiště celé, což je mnohem, mnohem lepší.
Dále musím vyzdvihnout dvě, pro mě, podstatné věci, kterými hřiště disponuje. Hřiště není placka, ale nejsou to ani žádné velehory, kdy nevíte kam hrát, nebo nemáte nikdy míček v ideální pozici. Tu je ideální kompromis, zvlněné hřiště a okolí, nicméně když trefíte fairway, tak hrajete z pěkné rovné pozice. A věc druhá? Jednoznačně délka. Loreta si na nic nehraje, logicky uvažovali a nepotřebovali nahánět kilometry a proto je krásně hratelné i pro amatéry nižší výkonosti, jako jsem já. Člověk, když se mu daří, si může dovolit ze žlutých atakovat greeny v regulaci, i když není žádný bomber, a to prostě hráče vždycky baví. Za tohle velký palec nahoru!
Závěr je takový, že Pyšely mají moc pěkné hřiště, které bude rok od roku hezčí. Jen snad to parkoviště je moc nízko oproti klubovně. Každopádně trochu i závidím místním členům, že si mohou užívat hry tak často, jak jen se jim zlíbí. Já osobně se určitě ještě někdy stavím, aspoň doufám.